Galerie

Darien výběr: https://plus.google.com/u/0/photos/114642640414253240192/albums/5925724413117968753
Darien komplet https://plus.google.com/u/0/photos/114642640414253240192/albums/5914233624019923889
Drirr https://www.facebook.com/filip.appl/media_set?set=a.10151807773928522.1073741832.660348521&type=3
Delether https://www.facebook.com/Vojtech.Delether.Obrdlik/media_set?set=a.567492633312089.1073741826.100001540735970&type=1

Podcast: Role

Zuzka a David.
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=5W0iTaCmnXg

Tete

Smál jsem se, plakal jsem, bál jsem se, utíkal jsem, chodil jsem, skákal jsem do děr a následně z nich vylétal. Kul jsem pikle, poslouchal rozkazy, rýmoval jsem, odhaloval jsem tajemství a nějaká jsem prásknul, pobodal jsem fajrbólama nějaké démony a jiné debily, podlehl kouzlu ženy, která se mě už jednou pokusila zabít a vzkřísil jednu bohyni. Na flétnu jsem hrál falešně, často a rád. Obdivoval jsem práci bestiáře. Jedl jsem a pil jsem jako pán. Kochal jsem se scenériemi a pohledem na hru ostatních. Moje Střepy daly slovu epika nový význam.

Zappo

Musím říct, že jsem na hru přijížděl s neúměrně vysokým očekáváním, až jsem se chvílema bál, že jedu přehypovanej - ostatně, všechno mluvilo pro to, že se to strašně posere: měl jsem naplánovanou smrt na pátek a o návratu do hry mi orgové jen řekli, že je to pořešený. hrál jsem postavu, kterou jsem si netvořil, ale dostal a vím, že s tím mám většinou spíš smůlu. Čekala mě romantická linie, kterým se většinou vyhýbám a hrát je neumím. A do toho jsem cítil, že jako ústřední "padouch" mám na sobě velký očekávání a že budu za kreténa (nebo máčku), když to pokazím. Ale těšil jsem se i tak.
A hra byla ještě o kus lepší. Tak jednoduchý to je.
Výborně se mi ve hře oddělovaly scény, který byly citlivý, dramatický, jemně stavěný a pointovaný od scén řešičských, hromadných a dobrodružských. Takže jsem si užil oboje a vzájemně se mi to nekřížilo. Nikdy se mi nestalo, že bych uvízl na úplně mrtvým bodě - vždycky jsem měl pocit, že se mu blížím, ale těsně před tím, než se tak stalo, vylouplo se něco dalšího na hraní, dívání nebo rozehrání. A krom toho, že jsem měl pocit, že většině hráčů sedla role na tělo, tak ti, se kterýma jsem měl hrát nějak víc, byli ještě o kus lepší než zbytek - teda z hlediska toho, jak se mi s nima hrálo určitě:) A když k tomu přidám maličkosti jako to, že mě furt někdo krmil a myl mi nádobí (!), tak prostě nádhera.
A už jsem řekl, že pár scén, který jsem zažil bylo prostě filmových, případně jak z fantasy knížky? Ne? Tak bylo a bylo to super.
Asi to ještě musím nějak vstřebat a rozleží se mi to v hlavě, ale prvotní dojem o kterej jsem se chtěl podělit byl: Bylo to skvělý - a díky všem co se na tom podíleli. Takže všem:)

A když bych měl zmínit nějaký highlights tý hry (a není jich málo, jen to tak střílím od boku)
- první setkání s Wren večer, kdy jsme chvíli stepovali kolem toho, kdo koho vlastně kdy chtěl zabít a jak a jestli tu budeme hrát spolu nějakou vyšší hru - následovaný detailní plánovací session žárlivých scén a výstupů na příští den pro vybudování uvěřitelné iluze a krytí
- naprosto dokonale epicky božsky komická výprava na illitida zakončená náhodným skákáním do díry a "fire in the hole"
- první tajná schůzka s agentem Lopthrinem a zjištění, že jeho veřejný projev se od tajného neliší tak moc
- Thormuv paladin, který mě přesvědčil, že bych jako další quest po ukradení města mohl jít třeba oživit Mystru, protože proč ne
- Strašlivý cukání ega zapojit se do soutěže o nejpřekvapivější příběh Samsona a Barilafa a riskovat skoro jisté prozrazení
- Geniální jednorázovej gag u Zabíječů "jde vám tam poslanec, tak mu neubližte" "a jak vypadal, neměl takovou čepičku?"
- třináctá komnata jako další gagová scéna
- krátká ale o to intenzivnější hra v poli vymezeném Wren a Bharn, navazující rozhovory a tanečky kolem
- cesta mrtvých hrdinů, kteří brali mythallarovou kouli, odnesli ji pár kroků a nastoupil další - vnímal jsem to jako účastník a zároveň jsem si říkal, jak to krásně sedí do Karnovy linie, ve které zůstavají jen mrtvole
- Strašně jsem si užil návrat do kolonie, větu "Tak co, zlatíčka, už jsem vám chyběl?" jsem si připravoval fakt dlouho:)
- občasné spojení si střípků dohromady (Samson:"Tys byl ten zadavatel!" nebo Owin: "aha. TEN poklad"), který dávalo tušit jak to do sebe zaklapává
- Verbování nové Ruky slávy
- vyjednávání a jeho různý eskalace v různých fázích hry
- a samozřejmě nejlepší scéna na závěr larpu - napravený padouch zemře na to, že uvěřil, miloval a stal se jiným, lepším…

Louda

Velmi povedená hra, která předčila moje očekávání co do herní náplně a toho jak zabavit člověka na vícedenní akci. Líbilo se mi, že organizátoři dokázali vzít draft postavy který jsem sepsal a přetvořit ho v plnohodnotnou roli naplněnou zápletkami, a to i když to tak nejprve vlastně nevypadalo. Líbil se mi high-fantasy setting který řada lidí zná a jelikož byl založen na již existujícím loru a fluffu, takže svět měl nějakou vnitřní logiku a byl rozpoznatelný. Líbila se mi lokace, i když byla herní plocha možná až příliš veliká a akce se nevyhnula se klasickému nešvaru venkovních vícedenních larpů, kdy poměrně veliká část herní doby byla strávena chozením po loukách a lesích spojeným s hledáním čehokoliv. Chápu že to k tomu tak nějak patří, přesto jsem rád že jsem nebyl nucen trávit čas hledáním malých modrých kamínků jako jiní. Organizátoři byli ochotní a dostupní, CP povětšinou v pohodě a neobtěžující, spoluhráči super. Co se týče mínusů tak byla hra dle mého názoru zbytečně dlouhá a klidně mohla být zkrácena o den a více zhuštěna. Nějaké rekvizity a masky byly spíše směšné než efektní. Pak nějaké drobné kiksy v kuchyni a to bude asi tak vše. Celkově velmi příjemná akce, nezanechala ve mně ale žádný hluboký zážitek nebo přetrvávající dojem, který by mě vedl blíže k absolutnímu hodnocení.

Čestmír

Král je mrtev… ať žije král. Měl jsem se s váma fajn… v Eristenu na nás všichni čuměli… Samsonovci na nás taky čuměli…kdekoliv jsme byli, šli jsme první… a i když jsme byli fakt parta hic a banda divňáků, tak to mělo občas grády. A bitky jsem si užil… i když jsem se válel pořád po zemi..obzvlášť situaci a celej boj v Pekle jsem si užil, fakt jsem nevěřil, že tam odtud zvládnem utéct! A tak celkově… slovy z Loudova snu: "Mňom, mňom… dobrý,dobrý… mňom!"

Andy

Díky všem ještě jednou za hru - bylo to epické! Neskutečně jsem si ji užila, jak už dlouho ne, hodně lítání, hodně blbnutí a hodně bojů - tak jak to má být u zabíječů. Dokonce jsem i moc ráda, za tu předsunutou hlídku - teplo u ohně, sem tam sranda s něčím, co nám tam přilezlo, srana s vysílačkou a co jsem nejvíce ocenila - jen 2 klíšťata na rozdíl od lidí v Eristenu (yess!). Byla jsem i překvapená, jak nám to šlo v boji na rozdíl od ostatních skupin - drželi jsme více méně řadu, nebo si kryli záda. Ještě jednou díky

Maky

Bylo to skvělé a moc děkuji všem s kterými jsem hrála, především Zabíječům!, Ogmovým kněžím za diskrétnost, Tormovým paladinům za pocit, že na Eileanar nejsem sama, potvorám za epické boje (Ilitidovi jak mě nezvládnul ovládnout) a tak dále…A hlavně organizátorům!

Gwenhir

Děkuji za absolutně skvělý zážitek jak ze hry, tak z kolektivu. Jsem uběhaný, nevyspalý, uintrikovaný zas na roky dopředu Vynikající akce, vynikající lidi. Díky

Rychlík

Tak konečně na netu. Bylo to super. Bylo takový, jaký jsem to čekal, postava sedla, lidi taky. Zázemí super. Jídlo fajn, umývání nádobí po každém jídle super. Nejlepší výprava do pekla co jsem zažil. Díky všem za hru a organizaci.

Markéta

Dnes jsem si všimla jaký nápis nese placka "unique epic cinematic" a přesně takové to bylo. Měla jsem postavu, kterou jsem si z velké části vymyslela sama a organizátoři jí dodali třetí rozměr. Byla jsem součástí opravdu epické skupiny dobrodruhů, kterou jsem hrozně moc nechtěla zklamat. Bavilo mě prohledávání území, které bylo tak akorát veliké, aby to nebyla otrava a místa kam se chodilo často byla snadno dosažitelná. Délka hry byla tak akorát a být to kratší nestihla bych…no spousta věcí. Jen možná trochu škoda, že nebyl jasnější pres z toho, že se blíží Netherilská armáda, že jde na nás mi došlo až velmi těsně před tím než se objevila. Zkrátka, bylo to úžasné a tak nějak se stále nemůžu úplně vzpamatovat z čehož jsem dost překvapená.

Stříberka

Po zpětném zhodnocení stručně a v bodech, jak to má mé analytické já rádo:

Epické záležitosti:
- Adomarova hlava
- Bariláfova hlava
- řídící centrum Netherilského města (!!!)
- baron Ricaver
- gnollí psychosrnka ve tři ráno
- PPP - pulsující propletenost příběhů
- scénář a provedení závěru
- discopárty na Šípu

Super záležitosti:
- Oghmovi kněží
- plačící vystresovaný Moritz (nejsem sadista, ale bylo to sweet)
- Kelemvorův oltář v provozu (jak se tam ten kouř tak kroutil - vůbec nevím, čím to bylo, ale mystical level aspoň 10)
- Bariláf (ale jako omlouvám se, nechci ho obtěžovat…)
- Cairn
- Ohnivá pěst
- "Zemři zemři zemři!" v kalamáří díře
- chvíle, kdy se z jasného a neochvějného předurčení stal nedůvěryhodný bolavý maglajz pochybností, tragických konců a ztráty hodnot i smyslu

Fajn záležitosti:
- fragmenty Mystry - vzhled
- kostýmy celkově
- Samson coby dokonale nesympatický svůdník/chlípník
- neomezený přísun ovoce a zeleniny
- literární styl popisků vizí a snů
- hráči jako takoví
- přítomnost, sehnatelnost a okamžitá ochota orgů

Negativní záležitosti:
- pasivita mé linky (jdi tam - co tam mám dělat? - to poznáš, jsi předurčená - přijdu tam - něco se stane - co teď? - to je všechno, gratuluju)
- některá jídla se fakt nepovedla
- nemastné/neslané/neexistující reakce Kelemvorových kněží na moje psychické stavy a vyloženě anti-Kelemvoriánská rozhodnutí
- hledání fragmentů - je fakt, že to asi nemělo být easy, ale bylo to vyloženě úmorné - škoda, že k tomu nebylo nějaké vodítko nebo hlavolam, což by mě jednak zabavilo, jednak ušetřilo bezduché bloumání po herním území
- zima v noci!
- celkový dojem z odehrání mé postavy a příběhu - rozplizlý a nekonzistentní - oh well…

A díky všem, objektivně a z hlediska pozorovatele to bylo vážně velice nadprůměrné, okolí mě bavilo, příběhy se zhmotňovaly před očima. Skvěle nachystané, skvěle odehrané.

Talbot

Včera jsme si tak nějak s Alicí hodnotili Abeir a osobně jsem dospěl k názoru, že to bylo velmi fajn a strašně záleželo na osobním vkladu, který do hry a zejména do přípravy, každý hráč vložil. Osobně jsem dost dlouho nevěděl jestli pojedu, a tak jsem přípravu dost zanedbal a když mi dorazila postava, tak jsem to už dál neřešil, což byla asi trochu chyba, protože myslím, že kdybych se ještě následně s orgy bavil a vyjasňoval si to víc, mohlo dojít k mnohem lepšímu souzvuku. Každopádně mi hra přišla velmi dobrá, i když možná na mě trochu dlouhá (ne každý musí sdílet můj názor ). Zázemí bylo perfektní, všechna čest. CPčka dost dobrá, i když občas ve svém táboře dost hlučná, což při některých zajímavých scénách u soudu nebo v Šípu trochu rušilo (ty ty ty! :D). Spousty vychytávek (např. varovný systém) byly fakt super a hodně se mi líbily.
Celkově mě hra z větší části bavila opravdu hodně, dobře jsem si zahrál, prožil super momenty, dobře si zabojoval. Byla tam nějaké ta Ale, ale nebylo jich moc a myslím, že kdybych trochu zabojoval se svou pohodlností a víc se zapojil do vlastní přípravy, tak by jich bylo zanedbatelné množství.

Zuzka

Velmi propracovaná hra. Vše, co jsem chtěla, jsem od hry dostala. Za mě to bylo akční, epické, dramatické, děj nijak nezadrhával a postava byla přirozeně hratelná. Hra byla tak akorát dlouhá, na tak akorát velkém uzemí, s tak akorát počtem hráčů :-).
Dostali jsme k postavě citát a píseň a po hře spoustu super fotek.

Patrik

Hra mi přišla propracovaná už od chvíle, kdy mi přišla postava a bylo poznat, že organizátoři to všechno nějak pospojovali a při tom zohlednili to, co si hráč přál ve hře zažít. Kulisy byly pěkné (když tam byla jeskyně, tak tam opravdu byla jeskyně a žádný provázky) a ve hře se objevovalo co nejmenší možná virtualita. A po herním jídle nám dokonce i hospodská myla nádobí! Navíc bylo vidět, že i hráči se poctivě připravili a většina kostýmů byla opravdu nadprůměrná. To vše hodnotím velmi pozitivně!

Ale! Byl jsem členem skupiny, která se do hry dostala až předposlední herní den večer a bylo to dost znát. Moje postava moc nezapadla už mezi ostatní stmelené postavy, což výrazně brzdilo možnost dostat se do nějakých již běžících linek. Naše skupina měla teoreticky být posilou místním obyvatelům. Jenomže naši pomoc vlastně nikdo nepotřeboval. Takže ten jeden, dva osobní úkoly, které jsem tam měl mi i na tu zkrácenou dobu prostě nevystačily. Takže většina mé hry se sestávala z toho, že jsem chodil za šéfem po lese a dělal mu bodyguarda, což by vlastně ani nebylo tak zlé, kdyby v tom lese číhalo nějaké nebezpečí, což nečíhalo. Za celou hru jsem byl v boji třikrát, z čehož jedno byla závěrečka, což jsem od epické hrdinské fantasy čekal trochu víc…
Nápad na skupinu, která přijde do hry až v průběhu mi přišel jako dobrý nápad, protože to může přinést nové zápletky a nebo tak něco. V mém případě bohužel nepřineslo.

Na hru jsem se dost těšil, takže doufám, že příště se mi podaří se s organizátory lépe dohodnout na postavě a herní náplni. Bude-li další díl, rozhodně se plánuju účastnit, protože lidi kolem (co jsem alespoň pozoroval) se bavili náramně.

Eridor

V prvé řadě – díky. Nehledě na jakékoli problémy, které třeba vznikly, je můj celkový dojem z akce super (jednoduše jsem měl dostatek dobrých scén na to, abych si hru užil), jsem rád, že jsem na ni jel, a každopádně se mnou počítejte i na dalším ročníku.
Líbilo se mi:
- Kostýmová úroveň. Jde to obecně dost nahoru, ale jsou prostě akce, které ji tak nějak podporují samy, a tohle byla jedna z nich.
- Hráči. To „výběrové řízení“, které probíhalo na začátku s přihláškami, bylo určitě ku prospěchu. Na hře se sešli super lidi, se kterými byla radost hrát, až na pár výjimek jsem neviděl vypadávání z rolí, neviděl jsem žádné debiláže ani zbytečné prasení v boji. Bylo to prostě dobré.
- Stejně tak chválím i bestiář za to, jak hrál a bojoval.
- Ilithid. Dost jsem si ve své roli přišel jako hříčka osudu, jak tam se mnou ilithid mával a já jsem nemohl nic dělat. Zajímavá perspektiva, tohle nejsem moc zvyklý hrát, ale rozhodně to stálo za zkoušku. V každém případě je ale první scéna s ilithidem mojí nejsilnější scénou ze hry, Šimon ho hrál dost dobře a z každého toho setkání měl Toris vyloženě strach. Bod pro vás.
- Obecně bylo dost vidět, že je hra pečlivě připravená. Dobrý příklad je třeba to, že každý hráč měl vytištěné své sny, myšlenky atd, což vlastně samo o sobě prokazovalo, že je to připravované před hrou a časy u některých prokazovaly i to, že jsou přesně připravené pro konkrétní fáze hry. Dělalo mi to radost.
- Nečekal bych, že to udělám, ale stejně musím pochválit papírové lokace. Je to trochu pruda, nevyhnutelně je to něco jakoby nepřirozeného, jenže. Jenže znamená, že já jako hráč přesně vím, že je tam nějaká lokace, a ta lokace je mi schopná dát i informace navíc, které by tam postava viděla, ale hráč je pochopitelně nevidí (symboly Banea a Cyrica v magickém kruhu a to, že tam potom byla cítit Kelemvorova moc, například).
- Placení za rituály je dobré. Jednak to efektivně eliminuje manu a s ní i další čísla ve hře, jednak to i docela dobře zamezilo tomu, aby bylo něco jako to nekonečné ptaní bohů na předchozím ročníku. Zlevnění ceny ve svatyni a v magickém kruhu byl takový dobrý bonus, který třeba nám konkrétně pomohl ptát se na základní otázky s tím, že organizátoři měli volnou ruku v tom, kdy si určí, že je informace už moc závažná na to, aby ji prostě neřekli. Dobré řešení.
- Celková logistika akce. Vzhledem k tomu, že jaksi není samozřejmostí, že je v táboře pořád voda, jsem byl rád, že tady nikdy nechyběla. Jablka, závin atd byly příjemné bonusy k jídlu přes den, ale především oceňuju, že jsem měl prostě pořád co pít.

Nějaké ty výtky. Zase je zkusím rozepsat trochu víc, aby byly konstruktivní.
- Jak jsem chválil bestiář za hraní, nebyl jsem až tak nadšený z jeho kostýmů. Spousta věcí byla v pohodě, prošívka řeší spoustu věcí, a třeba hlídací sochy v jeskyni mi přišly prostě dobré. Gnolly jsem neviděl, takže nemůžu hodnotit, ale ty masky démonů byly takové prazvláštní. Vím, že ilithid byl dělaný Cechem vlka a i to, že byl dost drahý. O ostatních toho moc nevím, jenom ti démoni na mě prostě moc démonovitě nepůsobili. Je to ale spíš detail, hru mi to nerušilo.
- Budiž to poučením i pro mě do budoucích her – naše poměrně tvrdá soudní moc vůbec nevyhořela na náboženských otázkách (resp. bylo to až druhotné a zdaleka ne tak podstatné), ale na tom, že hráči byli zakořenění v uvažování 21. století. Na stejném problému vyhořelo první Kladivo na čarodějnice – všichni byli prostě až moc milosrdní. Adomar tak vůbec neměl problém s tím, že mu bereme část nějaké jurisdikce (naopak jsme se s ním dohodli na rozšíření našich pravomocí ještě víc, než jsme původně čekali), ale s naším přístupem k vězňům a tvrdostí verdiktů. Výsledkem bylo to, že se po druhém soudu situace stala skoro neudržitelnou a v pátek si soudní moc přebral baron, který s ní nakládal, jak se mu zachtělo, a odsoudil třeba Wlasiho jako pošťáka k oběšení ještě dřív, než jsem ho vlastně stačil pořádně vyslechnout. Stejně tak hrozně snadno došlo k tomu, že nás Pěst prostě popadla a zavřela do vězení, když se objevil Aiman a stěžoval si, že jsme zabili Evku tím odseknutím ruky. Já vím, že jsme si tu soudní moc měli hlavně udržet sami, ale při zachování hodnot Oka spravedlnosti to v tomhle rámci prostě nešlo. Byli jsme v poměrně tvrdém fantasy settingu, kde smrt vlastně nic neznamenala, ale stejně jsme s tím měli problémy. Denně hráči pozabíjeli desítky nestvůr i lidí, ale naše verdikty stejně byly problémem. Podle mě by to vyřešila jednoduchá informace hráčům o tom, že se pohybujeme v settingu, kde se podoba práva blíží středověku, a adekvátně pak budou vypadat i rozsudky. Zpětně už je to samozřejmě jedno, ale jakémukoli příštímu soudci by to ohromně usnadnilo práci. Takhle jsme působili jako nesmyslně tvrdí soudci, což ještě podtrhoval Bariláf tím, že on byl „ten hodný“.
- Že se páteční jídlo moc nevyvedlo, se holt stane, jenom je pech, že se ještě večer jako bonus povedla připálit ta kaše. Stane se, no.
- Chválil jsem připravenost hry a stojím si za tím, ale narazil jsem i na místa, kde vyloženě chyběly informace, se kterými se v jiných fázích hry počítalo. Případ s Armem a náhrdelníkem nešťastné lásky dával mnohem větší smysl po hře, kdy nám ho Maoren vysvětlil; ve hře ale velká část těch informací vůbec nebyla dostupná (jo, mohli jsme se do zblbnutí ptát Torma) a byla to škoda. Hodně jsme ten případ řešili, ale přitom Armus i Samson, kterých se to týkalo, měli o celé té věci jenom asi odstavec. Moc jsme se kvůli tomu nikam nedostali, a ačkoli nás Torm na Arma upozorňoval, vlastně jsme vůbec nevěděli, jak s ním naložit, a skoro už od začátku nám připadal nevinný (proč by na něj pak ale jinak Torm upozorňoval?).
- Ve hře bylo poměrně velké množství lidí, kteří si nesli nějaký šrám z minulosti, často i poměrně závažný. Je mi jasné, že ty případy, které jsme dostali k posouzení my, tam byly taky proto, abychom neřešili cizí zápletky, ale to, co jsme měli, bylo celkem rozpačité. O Armovi už jsem mluvil; Ors si vlastně do konce hry neuvědomil, že je někde nějaký problém („Jo, drancoval jsem vesnice. Jsem ork a pro nás to je otázka přežití.“) a baron Ricaver si sám nebyl vědom jakéhokoli prohřešku. Výsledek byl ten, že jsme trochu ze zoufalství tlačili na ty lidi ne skrze argumenty, ale prostě skrze to, že jsme je nazývali tak, jak nám říkaly materiály. Zloděj, vrah, lupič, cokoli. Občas to zafungovalo, ale spíš na nás ti hráči koukali jako na magory, protože vlastně sami moc nevěděli, která bije.
- Nevím, co to způsobilo, ale Damian měl se svou smrtí docela pech. Říkal, že hodně věřil tomu, co mu říkaly sny, protože věřil, že jsou od Torma, a ty mu říkaly, ať pomůže Kariye. O informacích dostupných ve hře toho moc nevím, takže nesoudím, ale je to prostě škoda. Jestli se tomu dalo zabránit, nevím.

Ta negativa berte trochu s rezervou, fakticky vypisuju spíš drobnosti, než něco zásadního. Chci je napsat, protože prostor pro zlepšení je vždycky, ale jediné, co mi doopravdy vadilo byl ten nedostatek informací ohledně Arma a dalších, protože nás to celkem často vodilo do slepých uliček. Ještě jednou díky a těším se na fotky a na další ročník.

David

Předně je třeba říct, že Abeir první se mi zdál dost špatnej. Když se mě ptal Newman, jestli pojedu na druhej, tak jsem řekl, že jenom když budu hrát gnollího paladina a myslil jsem, že mám vyřešeno a už mi s tím nebude psát a rušit Abeirem naše herní seance na skypu, při kterých jinak probíráme hlavně strasti partnerského života a handicapy našich spoluhráčů.
A pak se ozval, že se mnou počítají a že budu gnollí paladin.V ten moment jsem si řekl, že dobrá, holt to bude hra s nadsázkou. Do postavy jsem si sice zapracoval nějaká ta vážná témata (rasismus, vztah s rodinou adoptivní/ biologickou, příslušnost ke skupině, přátelství), ale řekl jsem si, že když budu jenom tak vtipně chodit po kraji a hrát psa ve zbroji tak nebudu zklamanej.
No, a pak mě to překvapilo a já dostal od organizátorů vše to co jsme tam tak nějak nahodili ve velmi slušné kvalitě a k tomu jsem dostal od hráčů vrchovatou porci výtečného hraní. A protože už ted jsem rozkecanej, budu dál už jenom bodovej.

Dobrý věci:
+ komunikace před hrou. Svižná, když jsme si nerozuměli slovy, mohli jsme si zavolat.
+ dávkování informací: všechno jsem věděl, kdy jsem potřeboval, organizátoři i velmi trpělivě čekali na provinilé hráče a zároveň se to (minimálně pro mě) nijak negativně nepromítlo do hry.
+ rozdělení cen. Zdálo se mi fér, že můžu zaplatit kolik se mi zdá vhodný a na kolik si tu hru cením. Tady mě popravdě trochu zklamalo, že jsem čekal, že lidi přitlačí těch peněz dosti víc – otázka je, jestli to bylo jejich kupní silou nebo tím, že si řekli že za to vlastně nic nedostanou. Z principu se mi ale moc nelíbí kupování si míst a jiný reálný výhody, takže doufám v možnost 1).
+ místo. Mě se prostě furt líbí, líbí se mi i proto, že s trochou nápadu není problém udělat si rychle fakt dobrej tábor na nečekaném místě a poměrně rychle. Jeskyně a spol jsou jasný
+ Smečka. Myslím, že to byla celkem dobře napsaná skupina, vztahy byly logický a suprově odehraný. S tímhle jsem byl moc spokojen. Celkově se mi zvenku zdálo, že všechny skupiny měly dobrou dynamiku, asi s výjimkou Kelemvorovců.
+ vysílačky a obecně logistika. Nebylo to sice ideální a jedno selhání bylo obzvláštní (když Zhentarijci povraždili "naše" druidy), ale tam to zrovna nebyla čistě vina organizátorů a jedna chyba na hru je imo v pohodě.
+ bylo možný se ptát organizátorů na věci a nechat si něco poradit. Většinou jsem se teda dověděl "hmm, v pohodě", ale bylo to dobrý.
+ cpčka byli většinu času v pohodě, jednou jsme potkali hodně divnej úlet s hlínou, tmou a tak, ale tak co se dá dělat, jsou to lidi a taky můžou ulítnout.
+ zápletky připravené: bylo boží, že když jsem napsal "chci hrát zápletky o něčem a přibližně takovéhle", tak jsem to dostal a bylo to fakt dobrý! Potkat ve hře Mythallar a mythaly a podobné věci, tak se asi trochu zeseru, ale dostal jsem přesně ten výsek, co jsem chtěl, a bylo to super, super, super.
+ pravidla byly v pohodě. Místy bych nasadil třeba trošinku jiný řešení, ale celkově to bylo fajn namyšlený.
+ zápletky a vztahy vzniklé na místě: velká část lidí hrála a hrála aktivně tak, aby vytvářela situace, ne aby byla tak nějak hustá. Dost dobrý.
+ Celkově ta hra. Dobrý dojem a myslím, že jak na subjektivní frontě tak na základě nějakých plus minus měřitelných ukazatelů to oproti prvnímu Abeiru skočilo o světelný rok vpřed.

Nedobrý věci – hráči:
- zatímco většina hráčů si dala s kostýmem práci a i když občas přišli s ne úplně tradičním DnD designem (třeba Tormovci byli jiný než jsou většinou kreslený) tak byly fakt hezký (třeba k Tormovcům to sedlo), tak u pár lidí to byla vyzevlenost.
- většinu doby se nějak držely role a když ne, tak to bylo po delší době a před spaním, po úrazu v terénu a takový věci. Co mě ale štvalo víc, byly reference na reálný svět ve vtípkách. Zdá se mi v pohodě, když v DnD vystupuje najednou Kostěj Nesmrtelný (i když Skeletor the Undying by ani nevzbudil podezření), nezdá se mi v pohodě, když v něm vystupuje vojín Kefalín a dělají se vtipy na SS. Je jasný, že to je tenká linie, ale myslím, že se dá najít.
- kradení scén: je to taková vyšší dívčí, ale protože Abeir byl zahranej moc hezky, je myslím dobrý to zmínit. Myslím, že občas leckomu chyběl cit pro to, kdy ve scéně dělat vtípky / smrtelnou vážnost a kdy na sebe strhávat pozornost. Asi nejvíc na to byl háklivej už z povahy role chudák Loptrin, ale je to věc, která se týká a může týkat každýho. Jestli chceme jako hráči někam dojít, tak je asi třeba nejen vědět, že je dobrý dělat hru, ale že je občas i dobrý trochu ustoupit do pozadí.

Celkově se mi Abeir fakt líbil, dostává ode mě devítečku a velká část té kritiky jsou věci, který jste nemohli ovlivnit nebo je jasný, že se nad nima ještě nepřemejšlelo obecně u larpu a teď jsme na prahu doby, kdy už je to možný směr zlepšení. Díky moc, že jste ho udělali, nelituji ani koruny co jsem vám dal a ani koruny co jsem dal do kostýmu!

Degu

Dala jsem si načas, ale nezapomněla jsem na vás. Částečně jsem si chtěla nechat odstup, abych mohla být aspoň zdánlivě objektivní, i když vím, že objektivita neexistuje, částečně mám možná pocit, že když odešlu tohleto, znamená to, že to opravdu skončilo. Stejně jako mám pocit, že až uklidím poslední věc, která mi leží doma na zemi, ztratí se a vyprchá to, co zůstalo. Je to blbost, ono to vyprchává postupně tak jako tak (a je to asi dobře, do jisté míry), ale stejně se mi ty poslední drobnosti nějak zvláštně strašně moc nechce uklízet…
Jaké to bylo? Dobré to bylo. Čekala jsem (nebo spíš chtěla jsem, snažila jsem se neočekávat nic) silný osobní příběh s pozadím velké fantasy epiky a přesně to jsem dostala. Trefili jste se dost přesně a já jsem ještě pořád strašně nadšená.

Co se mi hodně líbilo z věcí, které nejsou tak úplně samozřejmé:
- soundtrack - boží. Vystihoval mou postavu jako takovou a když jsem si ho poslechla znovu (mockrát) po hře, dostal nový rozměr. Myslím, že to hodně pomáhá naladit se na postavu, na hru…
- stejně tak báseň k postavě. Po hře získala úplně nový význam. Jako byste věděli, kam se bude příběh ubírat a jak to skončí, nebo co.
- komunikace ohledně postavy. Napřed nástřel, doladění, pak definitivní informace. Čekání na ně bylo teda dost mučící, ale i to k tomu asi patří. Měla jsem pocit individuálního přístupu :) Když jsem se na něco zeptala, odpověď obvykle přišla vzápětí. A děkuju za trpělivost…
- ještě k postavě - oddělení informací pro hráče od informací pro postavu. Jasně a průhledně řečeno, co mám jako hráč čekat a co naopak čekat nemám, kde by mohl být problém. Tohle hodně oceňuju (díky tomu jsme věděli, kterým směrem bysme měli táhnout náš vztah s Karnem, abych vůbec měla co hrát. Zappo tohle taky oceňoval, že to věděl předem, prostě jste mu natvrdo napsali, že vytváří hru pro mě, on to přijal a nebylo co řešit. Žádné chození kolem horké kaše se zklamáním na konci).
- celková komunikace s hráči. Informace byly stručné, jasné, dostatečné.
- občasné motivátory - jakože jste napsali, na čem zrovna děláte, kdy máme čekat další informace, nebo třeba obrázky, cokoli.
- jídlo na hře. Paráda. Že nemusíme ztrácet čas vařením, že se tam dalo vždycky kousnout do jablka a umývání nádobí bylo už hodně velkej nadstandard. Viděla jsem holky, jak se s tím vždycky moří a zpětně mě mrzí, že jsem jim ani jednou nepomohla. Byla jsem tak hluboko v roli, že mě to prostě nenapadlo. Mé díky a omluvy…. vyřídíte, prosím?

Ještě co se mi líbilo:
- silná osobní linka, vlastně dvě, dost možná o něco osobnější, než jsem čekala a chtěla, ale bylo to čistě na mně, jak hluboko se nechám vtáhnout. Mě tyhlety osobní příběhy prostě berou. Takže opět, trefili jste se, děkuju.
- ostatní hráči - postavy - byly uvěřitelné, dobře zahrané, a ty kostýmy fakt stály za to! Ostatní hráči dělají hru hrou, a výběr, koho pozvete, byl na vás. Neznala jsem moc lidí a vlastně jsem nevěděla, do čeho jdu, co mám čekat. A bylo to dobrý.
- Některý momenty a scény byly fakt filmový (jasně, to jsme si tak zahráli sami, ale vy jste připravovali kulisy:). A je dobře, že jste mysleli na fotky.
- zpětně, po zběžném pohledu (dobře, přiznávám, tu záložku vlastně ani nezavírám a čumím tam skoro pořád) do org wiki, hluboce smekám před složitostí a provázaností jednotlivých příběhů. Fakt dobrý. Neměla jsem představu, co to obnáší. Tu asi nemám doteď, ale aspoň lehce se možná blížím.

Co se mně líbilo míň
- spoustu (vlastně asi většinu) dějových linek jsem vůbec nepostřehla, že se dějí, natož abych se v nich zpětně po hře aspoň trochu orientovala. Určitě to souvisí s velikostí hry a množstvím hráčů a s mojí touhou být všude a vědět o všem a nemá to řešení, ale tak aby ta zpětná vazba byla vyvážená…
- pár chvil, kdy jsem seděla v hospodě a moc jsem nevěděla, co dál. Rozumím, že to souvisí s tím, že moje postava byla k příběhu přilepená až dodatečně, takže nerejpu :) a možná i tím , že jsem asi pro ostatní byla “ta, která je s Ním” a tím pádem se mi moc nevěřilo…
Zase to ale dávalo možnost rozehrávat si mikropříběhy s ostatníma, kteří tou dobou byli náhodou v hospodě taky. Kdybych se celou hru nezastavila a pořád jen řešila, tyhle věci by mi unikly úplně.
- přemýšlím, co dál… a nemůžu na nic přijít.

Aiman

Tak i já přidám několik postřehů. Střepy se zařadily mezi ty nejlepší larpy, kterých jsem se v životě zúčastnil. Původně jsem očekával, že se budu jako součást bestiáře nudit a že to bude děsná pruda. Ve skutečnosti opak byl pravdou. Neuvěřitelně jsem se bavil a užíval si to. V bestiáři byli fajn lidi, fajn nálada a skvělá organizace. Tímto chci poděkovat speciálně Maorenovi za super management (zároveň bych se ho ptám, jestli neví, proč můj batoh smrdí ovocným tabákem). Krom toho bych chtěl ještě poděkovat Deletherovi za to, jak nás dopoval podpůrnými prostředky.

Neodpustím si jednu drobnou výtku bestiáři. Chápu, že jsme oproti hráčům měli volnější RP režim. Často jsme museli na herním území domlouvat taktiku, role-playing, atd. Bylo by ale super, kdyby nejmenovaní jedinci omezili vyprávění historek a jiných věcí na tábor cépek a zbytečně to netahali do herního prostoru. Jsou věci, které patří do zákulisí, ale na jeviště by se tahat neměly.

No a nakonec chci poděkovat organizátorům za mistrovsky zorganizovanou hru, hráčům za super role (zmínil bych hlavně Tormovy paladiny, Ryanova klaďáka a Lukášova Samsona). Ostatním hráčům, se kterými jsem neměl příliš tu čest se během hry setkat děkuji za více než zodpovědný přístup. Účasti vůbec nelituju a napříště bych si moc chtěl zahrát hráčskou postavu.

Hanka

Tak jsem se rozhodla, že Vám napíšu i moji zpětnou vazbu na Střepy Abeiru II., jakožto od člověka, který NIKDY na žádným larpu v životě nebyl! Přiznám se, že jsem se bála, že jako člověk, který ani nečte fantasy knížky budu co se hraní týče úplně mimo a proto jsem se dobrovolně přihlásila, že kromě hraní role budu i pomáhat v kuchyni, abych toho hraní neměla tolik (méně příležitostí se ztrapnit), ale přesto byla nějak užitečná. S tou kuchyní jsem samozřejmě nevěděla, do čeho lezu:-) Nicméně ať už to byla jakkoliv velká dřina, tak moje největší díky patří Dana Obrdlíková, která dokázala celou kuchyni vést, takže klobouk dolů, Danko!. Co se týče role, tak i když byla kvůli kuchyni osekaná, tak jsem stihla zažít velmi silné emoce jako shledání s blízkým přítelem, žárlivost na jeho svěřenkyni, fyzickou proměnu, nenávist k člověku, který mi vyvraždil vesnici, dobrovolná poprava přítele, který volil mezi mým životem a svým, strach z toho, že mě nepřítel najde a zabije, velká noční bitka na šípu, no prostě jedním slovem SÍLA. Velké díky také patří organizátorům, kteří vždy byli tam, kde se něco děje a i když se stalo něco, co ve scénáři nebylo, dokázali vždy zachránit situaci! Byli dobře mezi sebou informovaní a na nečekané situace reagovali vždy kreativním způsobem. Moc díky za tento opravdu nevšední zážitek, na který jen tak nezapomenu:-)

Wlasi

bych prispel svou malou trochou vody do mlyna: Moc dekuju za moznost zahrat si bestie/CP. Prostor Ralska mam moc rad a tak jsem si uzival prostredi ve dne v noci - i kdyz v noci byla zima a v gnollich maskach jsem se moc nepokochal. Dekuju hracum za vyborne sceny, ktere jsem zazival spise zpoza mece ci jine zbrane, ale i tech par kecacich rolicek bylo moc hezkych.
Co me trochu mrzelo bylo: nesikovne umisteni bestiare. Respektive jeho lokace co se tyce "dostan se tam rychle a neco spachej" byla dobra. Ale v ramci odpocinku a probirani nekterych nehernich veci byla az moc blizko hracu. Tim se chci omluvit asi za vsechny bestie, ktere byly obcas hlucnejsi nez by mely. Patecni jidlo, ktere jsem tezce nesl, ale rozumim, ze pro takovy regiment je to tezke. To, ze Darien u sebe vysilacku nemela.
Celkove vsak jeste jednou velky dik za organizaci, spolupraci bestii/CP s postavami, za hrace samotne, za vybornou afterparty a vubec za moznost tam byt s vami. Chystam jeste sepsat komplexnejsi report z me strany, ale na ten ted par dni neni cas. Darien, Newmane, Mao i Drrire ja na nej nezapomenu.

Organizátoři

Darien

Napíšu něco za sebe - a jen za sebe. Jiní orgové jsou zcela svéprávní.
Každé Střepy se začnou připravovat ve chvíli, kdy se dostaví dost nápadů. A také když máme dojem, že dokážeme udělat nějaký posun ve vlastní tvorbě, když chceme vyzkoušet něco nového. Žánr epic fantasy jsme zvolili proto, že tak nějak ho nikdo seriózně nerozvíjí dramatickým směrem; určitý potenciál měl Arnor (zde mluvím o minulém čase, protože jeho pokračování není jisté), nicméně většina “světů” už našim představám nevyhovovala. A jak víme, mezi našimi přáteli je dost lidí, kteří mají fantasy rádi a chybí jim nějaká uspokojující hra. A v neposlední řadě - sami fantasy baštíme.
Krkavčí citadelu jsme vybrali tak nějak, když jsme zabodli prst do mapy. Nemělo to zase takový hluboký důvod, nicméně nás potěšilo, když v pondělí těsně před hrou vyšlo oficiální prohlášení o vývoji světa DnD v páté edici a my se dočetli, že významnou roli rozehrávají Netherilci, že Zhentarijci a Harfeníci začali znovu aktivně působit, že bohové… ale to si přečtete sami jinde. Trefili jsme se do stejných témat toho, co je v tom světě zajímavé.
Slíbili jsme víc všeho. Prodloužení o den bylo záměrné - baví nás v určitém světě prostě jen být a pořád se nehonit. Byla výzva dramaturgicky zvládnout tak dlouhý úsek (tři celé dny). To s sebou neslo dvě části (zhentarisjkou a netherilskou), devět herních fází (tři denně), snažili jsme se postavám dávat dva příběhy, dva vrcholy. Lákali jsme hudbou, poezií i povídkou (mimochodem byla o Armovi a Samsonovi).
Čas potřebný na přípravu hry se od posledních Střepů přibližně zpětinásobil. Počet příběhů také. Měli jsme o patnáct hráčů a dva hlavní organizátory více. Lokací bylo přibližně čtyřicet. Jediné, co ubylo, byl stres a úklid po akci (neboli obojí bylo úměrné).
Více jsme se soustředili na to, aby postavy měly v průběhu hry nové impulzy a měly co dělat. Snažili jsme se, když měla být epická scéna, aby byla opravdu epická. Tentokrát byl terén a jeho proměny druhořadý (ale ne upozaděný) a v tomto směru jsme měli ještě rezervy. Museli jsme čarovat s rozpočtem a ne všechno bylo tak hezké, jak jsme si to vysnili, ale snad to aspoň nerušilo.
Nenechala jsem si nic na poslední chvíli a asi jen díky tomu jsem všechno stihla.
Samotná hra - viděla jsem z ní zoufale málo, mám pocit, že to bylo asi ve snu. Tu a tam jsem se k něčemu přichomýtla a těšilo mě, že příběhy se vyvíjejí tak, jak jsem si myslela, možná s malými odbočkami, ale jdou správným směrem. Ocenila jsem, že postavy se chytají drobností a rozehrávají i lehké náznaky, vytahují do hry svá tajemství a baví se navzájem krásnými scénami. Měla jsem radost z dobrých nápadů a z pohody, která panovala. Obdivuhodně nízký výskyt rušičů byl fantastický. Chuť hrát si a užít si okamžik přítomnosti - to není obvyklé a všechny to obohacuje. No bylo to prostě báječné a tak hladké, až i teď mám trochu problém odlišit reálnou hru od té, kterou jsem vysnila. Podařilo se.
Byly nějaké problémy, křivdy, nedorozumění. Vždycky jsou. Nikdy se nám nepodaří uspokojit všechny a ačkoli se o to snažíme, víme, že budeme neúspěšní. Snad i proto vzniká kniha, která zaznamená vše, co se stalo i mohlo stát. Nemusí jít o kronikařinu - naopak můžeme své příběhy dotvořit k ještě větší epice a hloubce. Nikdo doopravdy neví, kde skončil Ricaver. Nebo jak se projeví moc mythallaru později u těch, kteří s ním byli v kontaktu. Kdo může vědět, jestli byl Izrabal úspěšný? Nebo zdali je Zoe v pořádku a Loranys je navždy pryč? Proč se Nerisemita vzdala své stezky a kam odešla Caiatra? Všechno tam může být. Možná tam i něco bude, záleží na vás. Nebyli jsme u všeho, nedokážeme zaznamenat vše, co se doopravdy odehrálo - a co postavy budou prožívat dál. Dejte nám to vědět. Věnujte svým postavám život.

Jim se ztěžka posadil na kraj silnice a málem převážil Jacka, který mu vydatně pomáhal. Byl už pořádně unavený a neustávající tupá bolest v noze mu síly nepřidala.
“Hele, asi bysme měli tu krávu přece jen prodat, jinak nebudeme mít dost peněz na léčitele,” prohodí Jack zkormouceně. “Koukni, sám se ani nedohrabeš domů. Ten chlap s jizvou byl vážně ras.”
Jim vážně přikývl a zamžoural nahoru na bratra. “Ale mohli sme skončit hůř, slyšels, co říkal o tom sekání ruky? Ještě že ho ten blonďatej pán zastavil, to bych se fakt bál,” zamručel. Promnul si čelo a chtěl se opatrně dotknout zchromlé nohy, když si na cestě za nimi povšiml pohybu. “Hele, někdo sem de,” řekl a ukázal prstem.
Jack se ohlédl, v jeho tváři se odrazilo poznání a zákmit strachu. “To jsou ti dva. Soudci. Nějak se mi to nelíbí. Hele Jime, vstávej, radši pudem.”
Tormovi paladini nezrychlili. Nemuseli. Tvrdý lesk jejich očí napovídal, že nepřichází s omluvou. Přišli vykonat trest.

Knihu s organizátorskými poznámkami (tj skoro tisíc souborů a nepočítaně stránek), vašimi zpětnými vazbami, příběhy, fotografiemi a přílohami budeme chtít zprodukovat do vánoc. Většina textu je hotová, zbývá tomu dát pěknou podobu.
Fotografií a jiného materiálu bylo spácháno asi 30 GB jen u mne. Chvilku mi potrvá ho vytřídit, ale budu se poctivě snažit vás pravidelně krmit novými dávkami. A fakt mě to baví.

Budou další Střepy Abeiru? Nějaké jsme slíbili. Budou jiné. Organiazční tým se promění. Nebudou ani příští rok - zase až nasbíráme dost nápadů. Do té doby doufám, že se do solidní fantasy pustí i jiné tvůrčí týmy.
A nakonec… Příběhy jsou věčné. Děkuji vám.